Tam v dáli kde je loď,je svoboda a kde je svoboda je Jack Sparrow:))

Zase piráti:)

7. ledna 2008 v 20:08 | Nijka=) |  Johnny Depp
Co vás přilákalo zpět na palubu Pirátů z Karibiku?
Spousta lidí si uřrčitě pomyslí, že mi jde o prachy, a řeknou si: no jo, Depp se zaprodal, ale jediný důvod, proč jsem se vrátil, je kapitán Jack - je to prostě jedna z nejlepších rolí, jaké jsem kdy hrál. Vidím v něm takovou pokřivenou fantaskní verzi sebe sama. Pořád ještě nemůžu uvěřit, že zrovna z téhle postavy se stala tak kultovní záležitost. Když jsme točili jednčku, vážně jsem si myslel, že mě vyrazí nebo že celé natáčení zastaví, protože vedení studia mělo dojem, že mi přeskočilo... Báli se, že se stylizuju do nejakýho teplýho piráta, a já jsem je musel ujišťovat, že chci vytvořit spíš takového podivína s lehce zlomyslným smyslem pro humor. Teď si asi musí mnout ruce, že mě tehdy nevyhodili. A já mám tu postavu tak rád, že kdyby někdy chtěli natočit čtvrtý, pátý nebo šestý díl, tak jim na to asi kývnu.
Takže pro vás bylo snadné se k Jacku Sparrowovi vrátit?
No jasně, jeho osobnost už je hotová, takže stačilo jen tu a tam něco přidat. Já si pamatuju všechny svoje postavy - jako by stačilo otevřít šuplík. Scénaristi ale taky přišli se zajímavými novinkami z Jackovi minulosti. Přece jen bych do toho ani nešel, kdyby to bylo jenom vykrádání jedničky a zneužití důvěry lidí, kteří mají rádi prcní díl.
Už jste zmínil, že producenti viděli v Jackovi homosexuála. Ale nejsou jediní, koho to napadlo...
No, víte - mně se vlastně dost líbí, že Jack působí "obojetně". tehdy ženy na palubu nesměly, protože se mělo za to, že nosí smůlu. A když jste dlouhá léta na moři bez ženské, tak to může mít všelijaké důsledky. Rozumíte mi, jste osamělý, kolem vás parta chlapů, dáte si větší příděl rumu... (smích)
Myslíte, že byste tu roli hrál stejně, kdybyste byl mladší?
Ani omylem. Kdysi jsem býval totálně rozhozený, takže bych nedokázel hrát člověka, z něhož vyzařuje dětský úžas. Jsem sice pořád docela cynik, ale to se nedá srovnat s pochmurným náhledem na svět, jaký jsem měl jestě poměrně nedávno. V kapitánu Jackovi jsem mohl dát průchod hravé stránce své osobnosti, o níž jsem kdysi dávno přišel a kterou jsem v sobě opět objevil až díky Vanesse a našim dětem.
Jako byste se v Pirátech napojil na bezstarostné mládí, které jste ale ve skutečnosti nikdy neměl...
Asi tak. V mládí jsem si připadal jako naprostý outsider, úplně odcizený. Ani jsem netušil, že bych jednou mohl vést lepší nebo jednodušší život. Dospívání mě hodně poznamenalo, vyrostl ze mě narušený člověk - a i když pak přišel jakýs takýs úspěch, nedokázal jsem se těšit z práce ani ze života, který jsem vedl. Ale měl jsem štěstí. Dal jsem se dohromady, potom potkal nádhernou ženskou, která mi rozuměla a dokazala mě zbavit depresí a chmur, a zařídil jsem si hezký život. Zkrátka jsem najel na správnou kolej - až se občas divím, proč mi to sakra trvalo tak dlouho.
Jak dřív vypadal váš rodinný život?
Nebylo to jednoduché. Se sourozenci jsme si byli blízcí, ale máma s tátou se hádali jak psi a přinejmenším třicetkrát jsme se stěhovali. Někdy to bylo fakt peklo, člověk nevěděl, jak dál. A tak jsem my děti držely spolu a naučily se s tím žít. Dneska se na to snažím spíš zapomenout, protože je to smutný a stejně už s tím nic nenadělám. Moji rodiče nebyli špatní lidé, a přestože spolu nedokázali vyjít, vážně se snažili vychovat čtyři děti. Za to si jich vážím - a jejich rozvod považuju za nejlepší rozhodnutí, ke kterému mohli dospět.
Co vás tenkrát drželo nad vodou?
Pomáhala mi muzika, poslouchal jsem třeba Boba Dylana. Dost mě ovlivnil můj starší brácha, ten mě seznámil se spoustou senzačních kapel a zpěváků. Kytara byla moje nejlepší kamarádka, učil jsem se akordy a riffy všech oblíbených kapel. Chtěl jsem být muzikant, jezdit po koncetrech a užívat si života na cestě... Tahle představa mě dovedla až do L.A., ale když se naše skupina rozpadadla, naskytla se mi příležitost u televize a můj život nabral jiný směr. Hudbu ovšem pořád miluju a za posledních několik let jsem se spřáteli třeba s Iggym Popem nebo Keithem Richardsem, který byl vlastně jednou z hlavních inspiracích pro kapitána Jacka.
Keith Richards tvrdí, že složit píseň znamená ,,stáhnout ji z nebe sem dolů". Je to s hraním podobné?
Když vytvářím postavu, tak spíš dávám dohromady útržky, které jsem pochytil od různých lidí. Pozoruju je, něco si z nich "ukradnu" a pak to třeba mnohem později použiju před kamerou. Na první pohled to vypadá jako nevyčerpatelný zdroj inspirace, ale vzpomínám si, jak se mě kdysi Marlon Brando zeptal, kolik dělám ročně filmů. Dva nebo tři, povídám. A on na to - dávej si pozor, protože my herci máme v rukávu jen určitý počet obličejů. Byl to moudrý člověk.
Loni jste vydělal kolem čtyřiceti miliónů dolarů, tudíž jste jedním z nejbohatších herců v branži. Natočí se vám z toho hlava?
Peníze pro mě znamenají jen jedno: svobodu, kterou si jejich pomocí můžu koupit. Já bych byl šťastný, i kdybych měl v kapse jen pár set dolarů, pokud bych měl na činži a mohl se postarat o rodinu. V životě jsem si vyzkoušel fakt spoustu zaměstnávání, od prodávání plnicích per přes zedničinu až po mytí nádobí - a moc dobře vím, že ten současný úspěch se může ze dne na den vypařit a já budu zase zpátky u uměleckých filmů. A ta představa mě neděsí. Peníze mi dobře posloužili, když jsem pro Vanessu, pro sebe a pro naši dceru koupil dům na jihu Francie. Poprvé v životě jsem měl opravdový domov. Byl to jeden z nejkrásnějších okamžiků mého života. Znamenalo to, že s Vanessou někam směřujeme...
A teď jste si koupil i vlastní ostrov v Karibiku. Usadíte se tam?
Bude to naše domovská základna, ale pořád budeme trávit čas i ve Francii a ve Státech, aby naše děti vyrůstaly v obou kulturách. Ovšem na ostrově bude snažší poskytnout jim normální výchovu. Ono je divné, když vaše děti vyrůstají s tím, že paparazziové jsou vzdálení příbuzní nebo nějaké zvláštní bytosti, které jsou vám pořád v patách. Na tom ostrově je to lepší než v ráji - nehodlám tam vybudovat nějaký obří palác ani vlastní přistávací dráhu. Chtěl bych to zachovat tak přirozené a nezastavěné, jak jen to půjde.
Takže teď vedete vyrovnaný život...
Myslím, že vyrovnanější už ani být nemůže! (smích) Skoro na mě z toho jde strach, někdy vás přepadne úzkost, že se to nutně musí pokazit, protože teď je to příliš dobrý... Dlouhá léta jsem měl tak paranoidní náhled na život, že mě stojí úsílí, abych si pořád nedělal starosti. Musím to zaklepat na dřevo, zatím je ale všechno perfektní.
Je na vás vaše rodina pyšná?
Jo, jistě. Ale máma na mě byla pyšná, už když jsem jí poprvé volal z L.A., že jsem dostal roli ve filmu. Řekl jsem jí, že budu vydělávat kupu peněz, ona se mě opatrně zeptala, co je to za film, a když jsem ji ujistil, že si nemusí dělat žádné starosti, protože porno to není, byla úplně nadšená. Nemohla uvěřit, že místo dvaceti dolarů týdně budu teď vydělávat celých dvanáct set.
Jak by vypadal vaše vlajka, kterou byste vztyčil nad vaším osrtovem?
Bez nějakého rozmýšlení vám řeknu, že by na ní byla láhev červeného vína! Dobré červené víno... a asi taky nějaké hračky pro moje děti. Jo, takhle nějak by vypadala Johnyho vlajka...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama